Pohled Aysel

Bez dalšího slova jsem vyšla do deště, nechala ho, aby mě promáčel a smyl váhání ulpívající na mé kůži. Mé smysly se zbystřily. Nos mého vlka mě vedl stejně neomylně jako mé oči a táhl mě k místu, které Anna pojmenovala.

Boční křídlo sídla se tyčilo skrze provazce deště. Raya tam kdysi sedávala u oken v prvním patře se smyčcem v ruce a její hudba naplňovala zahradu. Pak zemřel zahradn