Pohled Riley

Nemělo mě překvapit, že na nádraží vidím Kaela Vala.

Ale překvapilo.

Stál tam jako stín z mé minulosti, v očích mu plála zuřivost, jeho přítomnost se kolem mě ovíjela jako chladný had.

Ztuhla jsem.

"Takhle pozdě v noci... kam přesně jsi měla namířeno, Riley?" Jeho hlas byl tichý, smrtelně klidný.

Neodpověděla jsem. Chtěla jsem jen utéct. "Pusť mě."

Ale Kael mě nepustil.

Pevně mě popad