Pohled Riley

Nepodívala jsem se na ni, když vešla dovnitř. Nemusela jsem. Cítila jsem změnu její energie v okamžiku, kdy překročila práh – váhavá, nervózní, propletená zoufalstvím, které se snažila skrýt za mateřskou vinu.

Zprvu byla potichu, možná doufala, že obměknu. Neobměkla jsem.

Než si mohla sednout vedle mě, ukázala jsem na židli na druhém konci pokoje.

"Sedni si tamhle."

Ztuhla. Na okamžik