Pohled Riley

V okamžiku, kdy jsem za sebou zavřela dveře, jsem se s dlouhým, unaveným povzdechem svalila na postel.

Měsíci nade mnou, jak mi chyběl pocit ze skutečné matrace.

Kdyby mě po narození neukradli, kdyby osud hrál aspoň jednou fér, probouzela bych se v takové posteli každé ráno posledních třiadvacet let. Ne na betonu. Ne na dřevě. Ne na plesnivých dekách ve skladovací komoře.

Zavřela jsem