Pohled Riley

Nevěnovala jsem řidiči už ani jediný pohled.

Otočila jsem se a kráčela přímo zpátky do sídla Ebonclaw, podpatky se ozývaly na mramoru jako vyhlášení války.

Štěkl na mě jako na vořecha s myšlenkou, že jen proto, že řídí pro Alfu Alarica, se mnou může mluvit tak povýšeně. Asi zapomněl – nejsem pes. Jsem ta dcera, kterou pohřbili a teď ji najednou potřebují.

Jen ať se zapotí.

A taky že s