Pohled Riley

Podívala jsem se na něj a v mém pohledu se nezachvěla ani vlnka emocí – jen tichá, bezživotná prázdnota. Mrtvé jezero uvnitř mě.

Po chvíli jsem pomalu sundala nohu z okraje a otočila se k němu čelem. Hlas mi zněl chraplavě, jako by byl obroušený smirkovým papírem.

„Pokud nechcete zasahovat do mého osudu, proč mě tu zastavujete?“

Muž potáhl z cigarety a pomalu vydechl. Kouř stoupal vzh