Pohled Luciena Duskgravea

Čím déle babička mluvila, tím byla emotivnější – až se jí hlas úplně zlomil a začala plakat.

Stiskl jsem telefon pevněji, její vzlyky protínaly noc jako drápy zaťaté do hrudi. Hrdlo se mi stáhlo něčím, co jsem nedokázal pojmenovat – něčím nepříjemně podobným vině.

„Postarám se o ni,“ řekl jsem tiše ve snaze zmírnit její obavy. „Neboj se, babičko.“

Ale stále nebyla přesvěd