Pohled Riley

Nebyla jsem ještě úplně probuzená, když mi Lucien pomáhal na nohy. Končetiny mě stále bolely, modřiny usazené hluboko ve svalech jako duchové, kteří odmítají zmizet. Jeho hluboký hlas – „Spi“ – se mi stále ozýval v mysli, jemný jako mlha, těžký jako rozkaz. Pamatovala jsem si, jak jeho prsty spočívaly na mém spánku, tíhu deky, kterou mě ovinul. V těch chvílích jsem si připadala méně j