Pohled Luciena

Fordovy rty se chvěly, ale z úst mu nevyšlo jediné slovo. Celé jeho tělo se třáslo, jako by ho svíral neviditelný mráz, oči měl skelné, ducha vyprázdněného. Cokoliv z jeho důstojnosti v něm zbývalo, bylo už dávno roztříštěno – přesně jako jeho mysl.

Škoda už byla napáchána.

Ne na jeho těle, ale na jediné věci, ze které se vlci nikdy úplně nevzpamatují.

Jeho duchu.

Pomalu a odměřeně