Pohled Kaela Valea

Její oči neuhýbaly.

Ani záblesk emocí. Dokonce ani znechucení. Prostě... nic.

Zíral jsem na Riley jako zoufalý muž balancující na okraji útesu v naději na podanou ruku, která ale už nikdy nepřijde.

Kdysi dávno byly ty oči plné světla, kdykoli se na mě podívaly – čisté, nechráněné, plné toho druhu obdivu, který chová malá sestřička ke svému staršímu bratrovi. Běhávala ke dveřím,