Pohled Luciena

Zapomněl jsem, že mě neslyší.

Riley ke mně stála zády, naprosto netušíc, co jsem právě řekl. Tíha jejího mlčení mě zasáhla jako ostrý poryv ledového větru – promluvil jsem a ona ani neškubla. V tu chvíli mi to došlo: neslyšela mě. Samozřejmě, že ne.

Beze slova jsem k ní došel a vzal ji za ruku.

Při tom doteku se otočila, její oči těkly k mým a já v tu chvíli beze zvuku naznačil rty: