V Carmenině hlase zazníval hravý tón, když pohlédla na Riley. "Ode dneška za tebou přijdu, kdykoli nebudu mít vyučování, platí?"

Vypadala do puntíku jako ta bezstarostná, nezbedná dívka, a přece se jí v očích mihl prchavý záblesk něčeho hlubšího – starosti, ochranitelského pudu a nevysloveného slibu. Chtěla jen vidět Riley usmívat se.

Rileyn výraz zněžněl, jako by mluvila k dítěti, které nadevše m