Rileyin pohled

Jed v jejich hlasech se kolem mě stahoval jako hnízdo plné hadů.

„Vždycky to byla špína. A teď si dovoluje naparovat se tady, jako by sem patřila?“ ušklíbl se jeden z nich a plivl na vyleštěnou podlahu, jako by ho urážel samotný vzduch, který jsem dýchala.

„Riley, prostě přiznej, že ses sem připlazila, abys podlézala našemu zlatému chlapci. Přestaň se tvářit, že jsi nad věcí. Vždyck