Chodba se táhla dlouhá a úzká, po obou stranách lemovaná dvory s železnými mřížemi.

Uvnitř těchto klecí přebývaly zlomené pozůstatky vlků, utápějících se ve vlastním šílenství.

Někteří seděli bez života na lavičkách, oči prosklené, rty se pohybovaly v neustálém šepotu k přízrakům, které viděli jen oni.

Jiní se trmáceli v pomalých, mechanických kruzích, těžké kroky je vlekly nekonečným cyklem, jako