Lucienův pohled

Váha mě tlačila dolů, až mi kosti křičely.

Bláto, kamení, polámané větve – hora nás chtěla pohřbít, rozdrtit na prach. Moje paže se třásly, prohnuté pod tou drtivou silou. Ale i když mi po zádech stékala horká krev, odmítal jsem ji pustit.

Riley ležela pode mnou. Malá. Křehká. Naživu jen proto, že jsem bouři zadržoval vlastním tělem.

Můj vlk v mé hrudi zařval, drásal se proti hrani