Karmazínová krev prýštila ven a stříkala po zkroucené dřevěné podlaze, kovový pach naplnil místnost jako bouře, která by mohla utopit smysly. Cadenovo tělo se prudce zmítalo, oči měl vytřeštěné, zorničky rozšířené čirou hrůzou. Strach je obalil, hustý a černý jako dehet, a utopil v nich i ten poslední zbytek jeho vzdoru.

"Ne... prosím," vyrazil ze sebe, hlas se mu třásl, ruce kluzké od vlastní krv