Ženina tvář se zkroutila do něčeho groteskního, když jí břichem projela bolest. "Ty... ty se opovažuješ mě zabít?" zachroptěla, její hlas zlomený, třesoucí se surovou hrůzou.

Carmeniny široké, tmavé oči nevinně mrkly, skoro jako laní. Vypadala, na jednu prchavou vteřinu, jako neškodná dívka hrající si na rebélii – křehká, neškodná, králíček třesoucí se ve vlčím doupěti.

"Ano," odpověděla tiše, tém