Carmen vydechla třesoucím se dechem. Zvedla zrak k Dukeovi, oči temné neprolitými slzami. „Dukeu. Pro pouto, které jsme kdysi sdíleli... chraň ji. Prosím.“

Dukeovo srdce v hrudi burácelo, bouře smutku a vzteku. „Ochráním. Máš mé slovo. Ale teď pojď se mnou. Poddej se, Carmen, než bude příliš pozdě.“

Carmenin smích byl křehký, zabarvený hořkostí. „Poddat se? Prolila jsem příliš mnoho krve. Pro mě u