Lucienův pohled

„Zapomeň na mou tvář,“ řekla Aria hlasem ostrým jako čepel vytažená ve tmě. „Každá duše, která mě kdy viděla... skutečně mě viděla... je mrtvá. Nechceš se k nim přidat.“

Její slova se kolem mě ovinula jako kletba a já se zamračil, snaže se jim porozumět. Její tvář byla zastíněná pod kápí, její tón nesl přesvědčení někoho, kdo už dříve zabíjel – a nejednou.

„O čem to mluvíš?“ zachra