Pohled Arie

Měsíc byl téměř v úplňku, dvě noci od chvíle, kdy se za Lucienem zavřely brány.

Na osmačtyřicet hodin jsem se zavřela, odmítala světlo, odmítala šepot smečky před mou komnatou. Služebné z řad omeg přicházely a odcházely jako stíny, jejich ruce byly jemné, jejich slova ztlumená. Nechala jsem je, ať mě obléknou, nakrmí, zapletou mi vlasy, ale moje mysl byla jinde – stále jinde. Nutila js