Pohled Riley

Jakmile jsem za sebou zavřela dveře, snesla jsem se na postel s dlouhým, unaveným povzdechem.

U bohyně měsíce, jak moc mi chyběl pocit skutečné matrace.

Kdyby mě po narození neukradli, kdyby osud hrál fér aspoň jednou, probouzela bych se v posteli, jako je tahle, každé ráno po uplynulých třiadvacet let. Ne na betonu. Ne na dřevě. Ne na plesnivých dekách ve skladu.

Zavřela jsem oči a s