Z pohledu Riley

Rozesmála jsem se.

Zpočátku to byl jen tichý, zahořklý zvuk drásající mé hrdlo. Ale pak sílil – byl hlasitější, drsnější, odrážel se od krví potřísněných stěn ošetřovny jako křik umírajícího zvířete.

Po tvářích mi tekly slzy, horké a hořké, a mísily se s krví na mé tváři. Cítila jsem sůl i železo. Připadalo mi, jako bych se vyškrábala z hrobu jen proto, abych znovu zemřela.

Ukázala