Pohled Luciena Duskgravea

Čím déle má babička mluvila, tím více ji přemáhaly emoce – až se jí hlas úplně zlomil a začala plakat.

Stiskl jsem telefon pevněji, její vzlyky protínaly noc jako drápy zaťaté do hrudi. Hrdlo se mi stáhlo něčím, co jsem nedokázal pojmenovat – něčím, co se nepříjemně blížilo pocitu viny.

„Postarám se o ni,“ řekl jsem tiše a snažil se zmírnit její obavy. „Nedělej si starost