Tessa zůstala zticha a odmítala se na Ronana byť jen podívat. Její jedinou touhou bylo, aby se její zničené tělo co nejrychleji uzdravilo.

Ronanův úsměv zakolísal a pod jeho nuceným klidem se začaly objevovat trhliny. Přesto tvrdošíjně maskoval svou frustraci a promluvil k ní s nádechem bezmoci. "Pořád se zlobíš na svého bratra, co?"

Odmlčel se a pak pokračoval měkčím, ale pevným hlasem. "Vím, co