Pohled Luciena

Fordovy rty se chvěly, ale nevyšlo z nich jediné slovo. Celé tělo se mu třáslo, jako by ho svíral neviditelný mráz, oči měl skelné, ducha dokonale vyprázdněného. Jakákoliv důstojnost, která v něm ještě zbývala, už dávno vzala za své – stejně jako jeho mysl.

Dílo bylo dokonáno.

Ne na jeho těle, ale na jediné věci, ze které se vlci nikdy úplně nevzpamatují.

Na jeho duši.

Pomalu, odměř