Pohled Kaela Valea

Její oči neucukly.

Ani záblesk emocí. Ani znechucení. Prostě... nic.

Zíral jsem na Riley jako zoufalec držící se na okraji útesu v naději na ruku, která se k němu nikdy nenatáhne.

Kdysi dávno byly ty oči plné světla, kdykoli se na mě podívaly – čistého, nechráněného, plného takového obdivu, jaký má malá sestřička ke svému staršímu bratrovi. Běhávala ke dveřím, když jsem se vrace