Pohled Luciena

Zapomněl jsem, že mě neslyší.

Riley ke mně stála zády, naprosto netušila, co jsem řekl. Tíha jejího mlčení mě zasáhla jako ostrý náraz ledového větru – promluvil jsem a ona ani necukla. V tu chvíli mi to došlo: neslyšela mě. Samozřejmě, že neslyšela.

Beze slova jsem k ní došel a vzal ji za ruku.

Při tom doteku se otočila, oči jí střelily k mým, zrovna když jsem beze zvuku vyslovil: