Z pohledu Riley

Rty Luciena Dusgravea se mírně pootevřely a zvuk jeho hlasu se provalil vzduchem – hluboký, magnetický, podbarvený druhem dominance, jakou mohl ovládat pouze alfabský princ.

„Riley. Sedni si.“

Srdce mi vynechalo úder.

To jedno slovo – Riley – teď vyznělo jinak. Už mi neříkal slečno Valeová. Někde cestou tu vzdálenost a formálnost odhodil. To, co ji nahradilo, bylo něco vřelejšího..