V hlase Carmen zazněl hravý tón, když se podívala na Riley. „Od teď, kdykoli nebudu mít vyučování, tě přijdu navštívit, platí?“

Vypadala naprosto jako ta bezstarostná, uličnická holka, a přece se jí v očích mihl prchavý záblesk něčeho hlubšího – starosti, ochranitelského pudu a nevyřčené přísahy. Chtěla jen vidět Riley usmívat se.

Rileyin výraz zněžněl, jako by mluvila k dítěti, které nadevše milu