Carmen seděla na sedadle spolujezdce, hlavu skloněnou, tmavé prameny vlasů jí neuspořádaně spadaly podél tváří. Pod nimi jí na kůži pálil živý, rudý otisk ruky – ošklivá stopa, která ostře kontrastovala s její bledou pletí.

Prsty se jí v klíně proplétaly, klouby bělely napětím. Každou chvíli se odvážila pohlédnout na Dukea, jehož ruce spočívaly pevně na volantu a oči se upíraly na silnici před nim