Carmen se před očima zatmělo rudě, v mysli jí probleskl obraz kulhající Riley, jejíž kdysi bystré uši teď pokrývalo mrtvé ticho. Bylo to, jako by se jí do srdce zabodlo sto jehel se stříbrnými hroty.

Zprudka se nadechla a donutila svou vlčici zpátky pod kontrolu. Její hlas zněl jako praskání ledu na zamrzlé řece.

"Myslíš si, že tvá slova teď něco změní? Kdybys opravdu věděl, cos udělal, už bys byl