Carmeniny jantarové oči plály vzdorem, její hlas byl ostrý jako hrana tesáku. "Ty nemáš žádnou hanbu. Já tu svou ještě mám."

Dukeovo tiché zachechtání znělo nebezpečně, neslo v sobě váhu predátora, který přesně ví, kudy vedou únikové cesty jeho kořisti. "Bojíš se?" protáhl.

Jeho prsty zavadily o její tvář a teplo jeho doteku sklouzlo až k prohlubni její klíční kosti. Ten dotek s sebou nesl slabé z