Chodba se táhla dlouhá a úzká, z obou stran lemovaná dvory s železnými mřížemi.

Uvnitř těch klecí přežívaly ve svém šílenství zlomené trosky vlků.

Někteří seděli bez života na lavičkách, oči skelné, rty se jim neustále pohybovaly tichým šepotem k přízrakům, které viděli jen oni.

Jiní se vlekli v pomalých, mechanických kruzích, těžké kroky je táhly nekonečným cyklem, jako by byli přikováni k nevidi