Pohled Luciena

Váha tlačila dolů, až mé kosti křičely.

Bláto, kamení, polámané větve – hora nás chtěla pohřbít, rozemlít nás v nicotu. Paže se mi třásly, prohýbaly se pod drtivou silou. Ale i když mi po zádech stékala horká krev, odmítal jsem povolit.

Riley byla pode mnou. Drobná. Křehká. Naživu jen proto, že jsem bouři držel zpátky vlastním tělem.

Můj vlk mi zařval v hrudi, drásal se z klece mé k