Carmen rozechvěle vydechla. Zvedla zrak k Dukeovi, oči potemnělé neprolitými slzami. „Dukeu. Pro to pouto, které nás kdysi spojovalo... chraň ji. Prosím.“

Dukeovi v hrudi burácelo srdce, bouře žalu a vzteku. „Udělám to. Máš mé slovo. Ale teď pojď se mnou. Vzdej se, Carmen, než bude pozdě.“

Carmenin smích zněl křehce, s nádechem hořkosti. „Vzdat se? Prolila jsem příliš mnoho krve. Pro mě už není ce