Lucienův úhel pohledu

„Zapomeň na mou tvář,“ řekla Aria hlasem ostrým jako čepel tasená ve tmě. „Každá duše, která mě kdy viděla... skutečně viděla... je mrtvá. Nechceš se k nim přidat.“

Její slova se kolem mě ovinula jako kletba. Zamračil jsem se a snažil se je pochopit. Její tvář se skrývala ve stínu kapuce a v jejím tónu znělo přesvědčení někoho, kdo už dřív zabíjel – a ne jen jednou.

„O čem to