Pohled Arie

Měsíc byl téměř v úplňku, uběhly dvě noci od chvíle, co se za Lucienem zavřely brány.

Na osmačtyřicet hodin jsem se uzavřela, odmítala světlo, odmítala šepot smečky před mou komnatou. Služebné omegy přicházely a odcházely jako stíny, jejich ruce byly jemné, jejich slova tlumená. Nechala jsem je, aby mě oblékly, nakrmily, zapletly mi vlasy, ale má mysl byla jinde – neustále jinde. Nutil