Pohled Arie

Ve chvíli, kdy se kolem mě sevřely Carmeniny paže, se ve mně něco s praskotem otevřelo. Její vůně – divoký cedr a ocel – mě obklopila, tak jako vždy v mých nejranějších, mlhavých snech. Mé tělo zprvu ztuhlo, ale pak se u mého ucha zachvěl její hlas a jediné slovo prorazilo roky mlhy.

„Riley...“

Zasáhlo mě to jako blesk. Riley. Moje jméno. Moje skutečné jméno.

Svět se naklonil. Chytila