Sadie se zubila jako dítě, když vybíhala z paláce. Daphne ji sledovala s úsměvem na tváři. Sadie měla pravdu. Byla tak pohlcená vším, co se v poslední době dělo, že už zapomněla, jaké to je opustit brány paláce a někam jít.

Sadie byla jako vždy veselá, zastavovala se u každé květiny, aby ji utrhla. Přiložila si ji k nosu a zhluboka se nadechla.

"Ach! Voní tak krásně, moje princezno."

"To ano, že?"