Kaelen se zrovna chystal vyrazit do večerních ulic, když se ozvalo zaklepání na dveře. Oblékl si kabát, ponožky a boty, pak zamířil ke dveřím a prudce je otevřel. Za dveřmi stála paní a tvářila se stejně netrpělivě a rozzlobeně jako obvykle.

„Paní.“ Na pozdrav mírně sklonil hlavu.

„Trvalo ti celou věčnost, než jsi otevřel. Venku jsem mrzla.“ Vešla dovnitř a zamířila k malému krbu.

„Omlouvám se, že