Na Veroničině tváři se mihl drobný, bolestný úsměv. „Říkala jsem mu, že... ho zabiju. Zrůda mi... nevěřila.“

Daphne zběsile zakryla ránu rukama a snažila se zastavit krev, která z ní vytékala. Bylo tam zkrátka příliš mnoho krve! „Ach, Veronico. Proč? Proč jsi mě zachránila? Proč ses vrhla... přede mě!?“ Daphnin hlas se neustále lámal, její slova se pletla páté přes deváté.

„Chtěl tě... probodnout.