Merilyn vrhla na svého pána soucitný pohled, její oči byly plné proseb. „Ach, Viku, nemusíš zabíjet i lidi. Rozumím tvé bolesti víc než kdokoli jiný—“

„Není mrtvá, jen spí,“ přerušil ji Viktor.

Zaplavila ji úleva a otočila se zpět k nehybné postavě, pozorně si ji prohlížejíc. Až pak si všimla jemného zvedání a klesání ženiny hrudi. „Spí. Dobře, to se mi ulevilo.“

Viktorovy oči se zabodly do jejích