„Cože!?“ Emeryho oči se rozšířily a náhle se zastavil.

Aurelia přikývla a viditelně se otřásla. „Pohled v jeho očích, kdykoli se na mě zadívá, mě děsí, Emy. Vím, že nemá rád lidi, ale nechápu, proč ze všech nejvíc nenávidí mě.“

Emerymu se do očí vehnaly slzy a naštvaně si otřel tvář. Nikdy v životě se necítil tak bezmocný. „Tohle ti nepřeju, Lio. Nenávidím to, co se děje.“

Na Aureliiných rtech se