Ach bohové...! Emery pevně sevřela víčka, každý sval ve tváři zaťatý v lítém boji proti vlastním instinktům.

Cítila se kolébána v náruči zvířete. Chráněna.

Zvíře upravilo svůj příraz, proniklo hlouběji a Emery skrz bolest vzlykala. Přijde den, kdy si ji vezme v lidské podobě? Přijde den, kdy být v jeho náruči bude jen a jen čistou slastí?

Všechno to byly jen bláhové sny. To zvíře bude brzy zabito.