EMERY

Emery plakala.

Ztratila ponětí o všem, o svých problémech, o svém okolí, dokonce i o tom, s kým tam je. Znovu se poddala bolesti a oplakávala všechno, co kdy chtěla a co jí nikdy nebude patřit. Oplakávala ten hrozný, příšerný život, který žila.

„Přála bych si, aby nikdy netajili, kdo jsem byla, když jsem se narodila. Přála bych si, abych nikdy nemusela takhle žít. No a co, kdybych žila jako