PRINCEZNA EMERY

Emery upadala do bezvědomí a zase se z něj probírala.

Pokaždé, když se vynořila, jí někdo k rázům tiskl hořkou bylinu, chladil jí čelo vlhkými hadříky nebo ji přemlouval k jídlu. Bylo to vyčerpávající a dotěrné.

Proč ji nemohli prostě nechat v jejích snech?

V krásných, sladkých snech o ní a jejím Milovaném.

Tady, v tomto světě tepla a světla, nebyla žádná bolest, žádné utrpení.

Z