Na okamžik zvažoval, jestli nemá přestat. Ještě nebyl připravený, aby skončila, ne když si tolik užíval tento dvanáctichodový pokrm, který měl před sebou.

Možná by tak mohl strávit zbytek noci, dráždit ji na pokraji, jíst ji až do východu slunce –

„Nepřesttávej.“ Ta prosba zazněla v tlumeném, téměř zahanbeném šepotu. Jako to nejsladší, zakázané odevzdání.

„Prosím, nepř-přestávej, Ricu,“ plakala.

M