PRINCEZNA EMERY

„…Omlouvám se za rány, které zasáhly příliš hluboko, ty, co se zajizvily.“ Snesl na ni svou váhu a třel se o ni svou tlustou, tvrdou erekcí.

Zalapala po dechu, když se v jejím těle znovu probudilo vědomí, a v podbřišku se jí pevně svinula touha, navzdory onomu uvolnění drtícímu mysl, které zažila jen před pár okamžiky.

„Moje krásná Riel.“

Neschopná snést další z jeho srdcervoucích,