PRINCEZNA EMERY

Vykřikla, když Nejvyšší král Alaric prolomil její tělo. Emery se pod ním prohnula a snažila se uniknout drsné bolesti, která jí projížděla, ale nebylo kam utéct.

Její prsty do něj škrábaly, aby ji pustil, odtlačovaly ho, bojovaly. „Opravdu to bolí,“ vyšlo z ní zlomeně a roztřeseně.

„Omlouvám se, omlouvám se,“ řekl provinile a zlíbával slzy stékající jí po tváři.

Stáhl se, jen se na