VYSOKÝ LORD HERODIS

Stál u okna a hleděl ven na otevřené prostranství zalité měsíčním svitem.

Noční vánek kolem něj šeptal a přinášel s sebou líbeznou vůni trávy a vzdálených lesů.

K uším se mu donesly zprávy od dvora a on se nepřestával usmívat.

„Jsem za tebe tak šťastný, můj drahý příteli,“ zamumlal tiše, jeho hlas byl přes šumící listí venku sotva slyšet.

„S kým to mluvíš?“

Herod se při zvuku z